„Ljocht en Skaed: In mennich biskôgings“ od Douwea Kalmy je sbírka esejů pravděpodobně napsaných na počátku 20. století. Text se věnuje tématům války, společenské lhostejnosti a národní identity, zejména v kontextu Frízska během bouřlivého historického období. Dílo zdánlivě zdůrazňuje důležitost sebepoznání a individuální odpovědnosti tváří v tvář kolektivním krizím. Úvod sbírky představuje hluboký pocit beznaděje a rozporů, které následují po válce, a zachycuje dualitu lidské existence – světlo a stín. Kalma se zamýšlí nad tím, jak společnost i přes hrůzy konfliktu pokračuje ve svých každodenních činnostech, a vyzývá čtenáře, aby si uvědomili závažnost doby, ve které žijí. Zpochybňuje také spokojenost lidí, kteří ignorují naléhavé morální povinnosti vyplývající z války, a zdůrazňuje nutnost osobních i kolektivních akcí za účelem ochrany budoucnosti. V celém tomto reflexivním díle Kalma propojuje filozofické úvahy se sociopolitickou kritikou a vytváří tak dojemný komentář k lidské podstatě na pozadí historických změn.