„Oskuld a arzenik: Analytik“ od Klary Johansonové je narativní esej napsaný na počátku 20. století. Toto dílo poskytuje reflexivní pohled na městský život, zejména v souvislosti s rodným městem autorky a jeho rozdíly oproti větším městům, jako je Stockholm. Esej zkoumá témata lokální identity, urbanismu a excentricit provinciálního života, často s nádechem humoru a satiry. Úvod knihy nastavuje tón vykreslením hrdosti autorky na své rodné město a jeho urbanistickou krajinu. Začíná pozorováními současného urbanismu, ve kterých vyjadřuje nepohodlí s sterilním uspořádáním moderních městských ulic v porovnání s organickým a půvabným rozvrhem starších čtvrtí. Autorka humoristicky kritizuje současné architektonické snahy a zároveň se zabývá různými podivnými místními tradicemi, např. soutěží o návrh kašny. Tím vytváří živou atmosféru charakterizovanou smíšením lásky ke minulosti a kritiky modernity, čímž zve čtenáře k hlubšímu zkoumání společenských hodnot a specifik života v malých městech.