„Den anglické lodi“ od Henrika Arnolda Wergelanda je poetické dílo napsané na počátku 19. století. Příběh se točí kolem témat touhy a zkoumá emocionální pouť námořníka, který pluje rozlehlými a často bouřlivými moři, bojuje se svými zkušenostmi a vzpomínkami a zároveň vyjadřuje hlubokou touhu po pevnině a spojení s ostatními. Na začátku básně se čtenáři seznámí s námořníkem, který přemýšlí o nekonečné rozlehlosti oceánu a cítí směs únavy a nostalgie. Svými živými obrazy vykresluje pocit osamění a beznaděje, zatímco loď bezcíleně pluje uprostřed měnících se horizontů a ponurého nebe. Námořník komunikuje s kapitánem a posádkou a touží po pocitu domova a sounáležitosti. Když se příběh rozvíjí, námořníci spatří vzdálené břehy Anglie, což v srdci hlavního hrdiny probouzí záblesk naděje a vzrušení – což ještě více zdůrazňuje emocionální náboj jejich námořní cesty. Bohatost Wergelandova jazyka a hloubka introspekce námořníka vytvářejí podklad pro zamyšlení nad láskou, ztrátou a hledáním identity.
Stránka Wikipedie o této knize: no.wikipedia.org/wiki/Den_engelske_Lods