„Kresby květů a měsíce“ od Zi’ana Weia je historický román pravděpodobně napsaný na konci 19. století. Příběh zkoumá témata lásky, věrnosti a lidských emocí skrze souvislosti mezi jednotlivci – např. mezi vládci a poddanými, členy rodiny a přáteli. Hlavní postavou je učenec jménem Yu, který filozoficky popisuje složitost lásky a výzvy spojené s různými společenskými rolěmi. Na počátku románu se seznámíme s filozofickými úvahami této postavy, která přemýšlí o podstatě emocí a povaze vztahů ve světě, který je stále bezcitnější. Hlavní postava vede dialog s dalším učencem, jenž vyjadřuje skepticismus vůči citovým vazbám a naznačuje, že život věnovaný vědeckým aktivitám je lepší než život zatížený složitými lidskými city. Příběh nabírá osobnější rozměr, když hlavní postava po sérii reflexivních úvah najde tajemnou knihu s názvem „Kresby květů a měsíce“. Tato kniha nejenže probudí její zájem, ale také ji přiměje sdělovat její příběhy na veřejnosti, aby si tak vydělávala na živobytí. Toto spojení introspekce a vyprávění příběhů položuje základ pro další děj románu a slibuje bohaté zkoumání charakterů a emocí.