Kniha „Jak vím, že Bůh odpovídá na modlitby: Osobní svědectví jednoho života“ od Rosalind Goforth je duchovní memoár napsaný na počátku 20. století. Kniha zachycuje Goforthova osobní zkušenost jako misionářky v Číně a zdůrazňuje, jak víra a modlitba sehrály klíčovou roli v jejím životě a práci. Skrze své úvahy se zabývá silou prosby k Bohu a sdílí svědectví o odpovězených modlitbách během svého působení. Úvod memoáru nastavuje tón Goforthina zkoumání víry a vyjadřuje její přesvědčení, že modlitba je přirozený a hluboce osobní způsob spojení s Bohem. V předmluvě vysvětluje motivaci svého psaní – touhu podělit se o společné důkazy o odpovězených modlitbách během svého života v reakci na pochybnosti ostatních ohledně Boží odpovědnosti. Dále popisuje raná zkušeností ze svého dětství o důležitosti modlitby a o tom, jak hluboký vliv měla na její život, včetně zážitků s božským zásahem v těžkých chvílích. Upřímné vyprávění Goforth ilustruje cestu plnou výzev a zázraků a vyzývá čtenáře, aby zvážili význam modlitby ve svém vlastním životě.