„Život důvěry: Příběh o vztazích Pána s Georgem Müllerem“ je biografický spis napsaný Georgem Müllerem v polovině 19. století. Kniha podrobně popisuje Müllerův cestování motivované vírou a jeho jedinečný přístup k filantropii, zejména prostřednictvím založení a provozování sirotčinců v Bristolu bez žádosti o dary, a to výhradně na základě modlitby. Zabývá se tématy božího přízraku a víry a ukazuje, jak Müller procházel životem a svou službou s neochvějnou důvěrou v Boha. Úvod čtenáře seznámí s Müllerovým raným životem – mládím plným nečestnosti a požitkářství. Popisuje také jeho formující se léta, která byla poznamenána nedostatkem duchovního vedení, až do významného zlomu, kdy začal zažívat novou víru a touhu sloužit Bohu. Když Müller vypráví o své cestě od rozvráceného života ke životu věnovanému službě a péči o sirotky, stávají se zřejmými základy jeho hluboké důvěry v modlitbu a víry v Boží sliby – to vše připravuje půdu pro transformační práci, kterou by později v životě dokázal.