„První básně“ Rainera Maria Rilkeho je sbírka básní napsaných na počátku 20. století. Toto dílo zachycuje podstatu Rilkeho rané básnické tvorby a odráží jeho hlubokou souvislost s přírodou, spiritualitou a městem Prahou. Básně zkoumají různá témata – krásu, melancholii a lidský zážitek – a často využívají bohaté obrazy a hluboké emoce. Na začátku „Prvních básní“ Rilke představuje řadu živých a sugestivních popisů pražských krajin a architektonických divů, čímž čtenáře zasvěcuje do okouzlující atmosféry tohoto města. Básně vyvolávají obrazy starých domů, rušných ulic a klidných kostelů, plných výjevů a zvuků každodenního života. Prostřednictvím těchto obrazů Rilke naplňuje město pocitem nostalgie i úžasu a často přemýšlí o průběhu času a vzájemné souvislosti krásy a pomíjivosti. Úvodní část knihy vytváří reflexivní tón a vtahuje čtenáře do Rilkeho lyrického zkoumání místa a paměti.