„El Mulato Plácido nebo El Poeta Mártir“ od Joaquína Lemoinea je historický román napsaný na konci 19. století. Děj se točí kolem Plácida, mulatského básníka na Kubě, který se potýká s problémy identity, svobody a tragickými realitami otroctví. Prostřednictvím poetického jazyka text pravděpodobně zkoumá témata nezávislosti a kulturní identity a reflektuje boje kubánského lidu za svobodu. Úvod románu nabízí bohatý a sugestivní obraz historie Kuby a hlavního hrdiny Gabriela, který ztělesňuje konflikt mezi svou kulturou a touhou po svobodě. Seznámíme se také s druhým největším městem Kuby – Matanzasem – a podrobně popisujeme jeho krásu i temné stránky jeho minulosti spojené s otroctvím a útlakem. Gabriel se ukazuje jako citlivý a introspektivní charakter, ovlivněný těžkým dětstvím stráveným se svou slepou babičkou, která symbolizuje odolnost a lásku uprostřed beznaděje. Když Gabriel začíná novou životní etapu a stane se sluhou v jedné rodině, příběh naznačuje propojení jeho osudu s osudem této rodiny – zejména prostřednictvím jeho vzájemného vztahu s Bertou, mladou dívkou s soucitným srdcem. Tato kombinace osobních zážitků a širších společenských reflexí připravuje pódium pro dojemné zkoumání lásky, identity a hledání důstojnosti v obtížích.