„Sbírka esejů o analytické psychologii“ C. G. Junga je souborem akademických článků a studií napsaných na počátku 20. století. Tato práce se zabývá principy a vývojem analytické psychologie, zejména v kontextu Jungových postupně se vyvíjejících myšlenek o nevědomí, neurozáchvatech a povaze psychologických jevů, a porovnává jeho přístup s přístupy Sigmunda Freuda a dalších současníků. Úvod knihy nastiňuje možnosti zkoumání psychologických stavů, které smazávají hranice mezi normálností a patologií, a rozebírá takové poruchy jako hysterie, epilepsie a somnambulismus. Jung zdůrazňuje konkrétní případ, který ilustruje tyto jevy – jedná se o ženu trpící živými halucinacemi a změněnými stavy vědomí – a naznačuje složitou souvislost mezi psychologickým stresem a tvůrčím projevem. Dále zdůrazňuje potřebu dalších vědeckých výzkumů těchto záhadných stavů, aby bylo možné lépe porozumět lidské psychice a její mnohostranné povaze.