Kniha „Superstice a síla“ od Henryho Charlese Lea je historickým pojednáním napsaným na konci 19. století. Kniha zkoumá vzájemné vztahy mezi zákonem, supersticemi a společenskými normami od primitivních dob až po současnost, přičemž rozebírá historické zvyky a právní praktiky, jako jsou soudní sázky, mučení a další formy trestu. Dále se věnuje kulturním podmínkám, ve kterých tyto právní procesy vznikaly, a poskytuje vhled do složitostí spravedlnosti a společenského pořádku v různých civilizacích. Na začátku knihy je předmluva, ve které autor nastiňuje své záměry s touto publikací a zdůrazňuje historický vztah mezi právním myšlením a civilizací. Lea rozebírá pojem trestného činu jako osobního provinění, nikoli společenského, a zkoumá struktury raných právních systémů, které se v velké míře opíraly o rodinnou solidaritu a náhradu škody, spíše než o spravedlnost vynucovanou státem. Diskutuje také různé historické praktiky, jako je „wer-gild“ neboli peněžitá kompenzace za zločin, a naznačuje jejich vývoj skrze kulturní superstice a společenské víry, které přetrvávají až do dnešní doby. Tímto způsobem nastiňuje možnosti hlubšího zkoumání toho, jak tyto starověké praktiky ovlivňují současné právní principy.