„Dějiny Italů, svazek 09 (z celkového počtu 15)“ od Cesareho Cantù je historický dílo napsané na konci 19. století. Toto dílo se zabývá složitým vývojem italské civilizace po pádu Římské říše, zkoumá rozdělený politický stav Itálie a vzájemné propojení různých sociálních tříd. Vyprávění je bohaté na poznatky o postavách a konceptech, které definovaly Itálii v období středověku a renesance, přičemž se zvláštní pozornost věnuje osobnostem jako Girolamo Savonarola. Úvod svazku nastiňuje historický kontext Itálie po rozpadu Římské říše; popisuje rozklad autority a nástup feudalismu, při kterém měli místní lordové značnou moc nad svými územími. Cantù rozebírá dvojí roli papeže jako duchovního vůdce i politické osobnosti a zdůrazňuje složitosti vzájemných vztahů mezi místními šlechtici a nově vznikajícími městy. Text také naznačuje rostoucí vliv Savonaroly tím, že kritizoval nemorálnost ve společnosti a církvi, čímž nastiňuje podklady pro podrobný popis sociálních a náboženských změn v Itálii.