„Příběh jedné duše“ od Ambrogia Bazzera je poloautobiografický román napsaný na konci 19. století. Kniha zkoumá vnitřní život svého hlavního hrdiny, Ambrogia Bazzera, a reflektuje nad tématy lásky, umění a útrap existence. Představuje se zároveň jako osobní svědectví i dojemný pohled na autorovu hlubokou citlivost vůči kráse a smutku. Úvod románu nám představuje Ambrogia Bazzera jako nostalgickou postavu silně ovlivněnou svými zážitky a emocemi. Je zobrazen jako člověk zamýšlející se, pronásledovaný nesplněnými touhami a touhou po vazbě, která překračuje rámec všedního života. První pasáže popisují jeho dětství, poznamenané laskavostí a hlubokým oceněním přírody, umění a jednoduchých radostí života. Během průchodu komplikacemi dospělosti se na přední pozici dostávají jeho boje s láskou a společenskými očekáváními, což odhaluje postavu, která kolísá mezi nadějí a beznadějí a snaží se pochopit své místo ve světě, který často působí izolovaně a přetěžujícím způsobem.