„Někteří muži mé doby: literární imprese“ od Marie Amálie Vaz de Carvalho je soubor literárních úvah pravděpodobně napsaných na konci 19. století. Dílo odráží autorčiny myšlenky a postřehy o různých literárních osobnostech své doby a umisťuje její vlastní zkušenosti do kontextu jejich uměleckého přínosu. První kapitoly naznačují hlubokou introspekci nad literárním prostředím a osobnostmi, které ho formovaly, a zabývají se tématy přátelství, uměleckého ocenění a osobních emocí. Na začátku díla autorka věnuje svou knihu přítelkyni D. Marii Manoele de Brito, chválí její ctnosti a vzájemné přátelství, které pro ni mělo v těžkých časech léčivý účinek. Text odhaluje autorčiny reflexe o různých literárních osobnostech, jako je např. básník Gonçalves Crespo, a nabízí detailní zkoumání jejich děl a emocí, které v ní vyvolávají jejich poezie. Tento úvod naznačuje kombinaci osobních vzpomínek a literární kritiky a vytváří tón plný něžného obdivu, propojeného s hlubokým pocitem nostalgie a emocionální rezonance.