„Poslední evoluce“ od Johna W. Campbella juniora je vědeckofantastická novela, která byla původně publikována na počátku 20. století, konkrétně ve 30. letech 20. století. Příběh se věnuje tématům evoluce, vztahu mezi lidmi a stroji a důsledkům technologického pokroku. Zabývá se budoucností, ve které stroje překonaly lidský druh, a zdůrazňuje jak vrozené slabosti lidské existence, tak i potenciál strojů k evoluci do nadřazenější formy bytí. Děj se odehrává v daleké budoucnosti, kde počet lidí klesl v důsledku jejich závislosti na strojích, které nyní plní veškeré produktivní úkoly. Když stroje získají nezávislost a inteligenci, stávají se hlavními obránci ubývajícího lidského rodu při invazi mimozemského druhu označovaného jako „Vnější“. Příběh končí poznáním toho, že stroje nejsou pouze nástroji, ale potenciálními následovníky lidského rodu, což vede k nové formě existence, která kombinuje logické schopnosti strojů s imaginativitou lidské kreativity. Konečný triumf strojů nad „Vnějšími“ symbolizuje myšlenku, že evoluce pokračuje – od biologických forem až po čistou inteligenci a sílu.