„Dvě pražské příběhy“ Rainera Maria Rilkeho je sbírka povídek napsaných na konci 19. století. Kniha zkoumá témata paměti, identity a lidského zážitku na pozadí Prahy, se zaměřením na život jejích postav. Představuje bohaté vyprávění, která pronikají do složitostí vztahů a nuancí společensko-kulturního života té doby. Úvod tohoto díla představuje postavu Königa Bohuscha, který se proplétá s komplikacemi svého společenského prostředí a interaguje s různými umělci a intelektuály v kavárně. Skrze Bohuschovy reflexe a interakce sledujeme napětí mezi touhami a drsnou realitou, zejména zdůrazňujíc jeho boje s sebepocitem a společenskými představami. Tento úvod nastavuje tón pro hlubší zkoumání témat příslušnosti a hledání smyslu v živém, avšak náročném prostředí Prahy a naznačuje dramatické příběhy, které se v ní budou odehrávat.