Geschichten vom lieben Gott
O této knize
„Příběhy o milém Bohu“ od Rainera Maria Rilkeho je soubor povídek napsaných na počátku 20. století. Kniha se věnuje tématům spirituality, lidské existence a vztahu mezi lidstvem a božstvím, často zpracovávaným s fantaziálním a filozofickým tónem. Skrze řadu příběhů Rilke zkoumá, jak děti vnímají Boha a vesmír, a vykresluje tyto příběhy způsobem, který odráží jak údiv, tak i zvídavost. Úvod díla představuje rozhovor mezi vypravěčem a jeho sousedem o mnoha otázkách, které děti k Bohu mají. Při diskuzi o zvídavé povaze dětí naznačuje vypravěč svůj záměr podělit se příběhem o „Božích rukou“. Zamyšlí se nad procesem stvoření a nad tím, jak Bůh, pohlcen svou prací, uvědomí si důsledky toho, že nevěnoval pozornost světu, který stvořil. Toto vytváří podklad pro příběh, který propojuje dětskou perspektivu s hlubokými existenciálními tématy a naznačuje cestu objevování božství a jeho vazby na lidstvo. Tón je konverzační, avšak zároveň hluboký; v něm se skrývá pocit naléhavosti při sdělování hlubších pravd jak sousedovi, tak i imaginárnímu dětskému publiku.
