Kniha „Okultismus starověku“ Karla Kiesewettera je vědeckým průzkumem starověkých okultních praktik, pravděpodobně napsaná na konci 19. století. Toto dílo se zabývá vírami, rituály a magickými systémy různých starověkých civilizací, včetně Akkadů, Babylonců, Chaldejů a Asyřanů, a poskytuje historický kontext pro vývoj okultismu. Kniha pravděpodobně osloví čtenáře zajímající se o spojitost historie, náboženství a mysticismu a snaží se odhalit, jak tyto starověké praktiky ovlivnily současné pojetí okultismu. Úvod knihy „Okultismus starověku“ nastiňuje hluboký průzkum okultních tradic starověkých Akkadů; téma je zde představeno tvrzením, že okultismus je stejně starý jako samotná lidskost, a je nastíněna jeho přetrvávající podoba v rámci různých náboženství v průběhu času. Text odkazuje na významné archeologické nálezy, jako jsou fragmenty magických textů z knihovny Niniveje, které dokládají složitost akkadských vírů a magie, včetně jejich pochopení vztahu mezi nemocí, božským zásahem a nadpřirozenými bytostmi. Tato část zdůrazňuje nejen historický význam těchto praktik, ale také jejich kontinuální vývoj a relevanci pro studium náboženských a mystických tradic.