„Iluze a sen: interpretace ve světle psychoanalýzy…“ od Sigmunda Freuda je esej napsaný v roce 1907, v němž se psychoanalýza využívá k analýze románu Wilhelma Jensena Gradiva. Freud zkoumá, jak mladý archeolog Norbert Hanold nevědomky přetváří svou potlačenou dětskou lásku na posedlost ženou zobrazenou na starověkém římském basreliéfu. Prostřednictvím iluzí a snů odehrávajících se v Pompejích nakonec Hanold čelí realitě – když ho jeho zapomenutá milenka chytře nasměruje zpátky ke zdravému rozumu, čímž dokazuje to, co Freud nazýval „léčbou láskou“.
Šílenství a sny v díle W. Jensena „Gradiva“ Wikipedie o této knize: en.wikipedia.org/wiki/Delusion_and_Dream_in_Jensen%27s_Gradiva