Kniha „Jazyk: Jeho podstata, vývoj a původ“ od Otta Jespersena je vědeckou publikací napsanou na počátku 20. století. Toto dílo se zabývá složitostmi jazyka, diskutuje o jeho historickém vývoji a základní podstatě jako lidského konstruktu. Jespersen si klade za cíl poskytnout pochopení toho, jak se jazyky postupem času vyvíjejí, a roli jednotlivců a společností při formování jejich používání. Úvod knihy představuje základní koncepty lingvistické vědy a zdůrazňuje důležitost pohledu na jazyk jako na dynamický systém, který se vyvíjí, a ne jako na statickou entitu. Jespersen kritizuje metaforické interpretace jazyka a tvrdí, že jde o funkcí lidské společenské činnosti, nikoli o živý organismus. Popisuje svůj přístup ke studiu vývoje jazyka, včetně poznatků o tom, jak se dítě učí svou mateřštinu a jak cizí jazyky a jednotlivci ovlivňují vývoj řeči. Jespersen zdůrazňuje historické perspektivy a přínosy předchozích lingvistů, čímž položil základy pro podrobné zkoumání historických a biologických dimenzí vývoje jazyka.