„Duchovní smrt: román“ od Emila Marriota je novela napsaná na počátku 20. století. Příběh sleduje mladého kněze jménem Georg Harteck, který nedávno nastoupil do farnosti v pokojné vesnici v Tyrolsku. Během přizpůsobování se novému prostředí čelí složitostem své profese, očekáváním ze strany nadřízených a vztahům s místními obyvateli, zejména s dalšími duchovními. Na počátku románu se Harteck představuje ve chvíli, kdy dorazí do vesnice v teplý letní večer spolu se svým věrným psem Cäsarem. Při pohledu na svůj nový život v tomto klidném prostředí – označeném kostelem a farním domem, který se stane jeho novým domovem – prožívá směs emocí. Jeho první setkání s místními lidmi odhalují jednoduchý, avšak strohý způsob života, který bude muset přijmout. Čelí výzvě přizpůsobení se komunitě, jež se zdá být neochotná ho přijmout, zejména když zjistí o napětích v farnosti – která pramení především z působení jeho přísného nadřízeného a vlivu místních obyvatel. Během interakcí s místními lidmi Harteck odhaluje celou řadu sociálních dynamik, které budou zkoušet jeho odhodlání a víru.