„Une grande dame de la cour de Louis XV: La duchesse d'Aiguillon (1726-1796)“ od Paula d'Estrée a Alberta Calleta je historický výklad napsaný na počátku 20. století. Dílo se soustředí na život a význam vévodkyně d’Aiguillon a zachycuje její úlohu a vliv v bouřlivém období francouzských dějin, zejména za vlády Ludvíka XV. a Ludvíka XVI. Vyprávění klade důraz na její vztahy a politické pozadí jejího života a ilustruje složitost dvorského života i politické zápasy jejího manžela. Na začátku textu autoři představují vévodkyni d’Aiguillon, popisují její rodinné zázemí a srovnávají její život se životem vévodkyně de Choiseul. Úvod zdůrazňuje nesoulad v historickém uznání obou vévodkyň, přestože zaujímaly podobné společenské postavení a prožívaly podobné osudy. Autoři nabízejí pohled na povahu vévodkyně d’Aiguillon jako inteligentní a opory poskytující manželky, zapojené do politické kariéry svého muže, a zároveň se zamýšlejí nad zkouškami a útrapami, jimž čelili, včetně společenských výzev plynoucích z tehdejšího politického klimatu. Text se rovněž dotýká témat loajality, ctižádosti a vlivu žen v historickém kontextu, jemuž často dominovaly mužské postavy.