Kniha „Platonismus v anglické poezii šestnáctého a sedmnáctého století“ od Johna Smitha Harrisona je odborným pojednáním, které zkoumá vliv platonické filozofie na anglickou poezii a bylo napsáno na počátku 20. století. V této práci se ukazuje, jak platonismus ovlivnil duchovní a etický rámec básníků tohoto období, přičemž se zvláštní pozornost věnuje básníkům jako Edmund Spenser. Kniha se zabývá tématy lásky, krásy, svatosti a morálních ideálů vycházejících z platonického myšlení a poskytuje poznatky o tom, jak byly tyto myšlenky integrovány do poetické kultury té doby. Úvod textu jasně naznačuje jeho kritický přístup – Harrison se totiž snaží zkoumat platonismus ne skrze pohled jednotlivých básníků, ale jako celkový vliv na anglickou poezii. Zavádí koncepty jako dualita pozemské a nebeské krásy a diskutuje o tom, jak se tyto představy projevují ve Spenserově díle, zejména prostřednictvím alegorických postav symbolizujících ctnosti jako svatost a umírněnost. Jako příklad uvádí postavu Uny z „Básně o vílí královně“ a popisuje ji jako ztělesnění platonické moudrosti a pravdy. Dále text komentuje, jak se básníci té doby přizpůsobovali platonickým ideálům ve svých zobrazeních lásky a krásy, a rámují tak tuto diskuzi v širším kulturním a historickém kontextu. Toto odborné zkoumání pomáhá objasnit složitý způsob, jakým filozofie ovlivňovala poetické vyjádření v klíčovém období anglické literatury.
„Tato esej byla předložena jako disertační práce k získání doktorátu na Columbia University“--Předmluva.