„Telefon, mikrofon a fonograf“ od hraběte Th. Du Moncela je vědecká publikace napsaná na konci 19. století. Kniha se zaměřuje na vynález, vývoj a vědecké principy, které jsou základem telefonu, mikrofonu a fonografu, a podrobně popisuje jejich historii, mechanismus fungování a různé aplikace. S využitím nedávných a rychlých pokroků v oblasti elektrotechniky zkoumá jak technické, tak i praktické aspekty těchto průlomových komunikačních zařízení. Úvod části knihy nastavuje historický kontext telefonu a sleduje touhu lidstva přenášet zvuk na větší vzdálenosti od starověku až po 19. století. Zdůrazňuje rané experimenty, např. ty s provozem „strunných telefonů“, a uznává významnou roli osobností jako Robert Hooke, Charles Wheatstone, Charles Bourseul, Elisha Gray a Alexander Graham Bell v rozvoji konceptu a technologie elektrického přenosu zvuku. Text popisuje přechod od jednoduchých akustických k elektrickým metodám, nastiňuje hlavní spory o přednost v jejich vynálezu a představuje klíčové technologie, které vedly ke vzniku telefonu Bella. Následně kniha vysvětluje různé rané konstrukce telefonů – včetně hudebních a mluvených telefonů – a poskytuje podrobné popisy jejich stavby a fungování.