Mystics of the Renaissance and their relation to modern thought, including…
O této knize
„Mystikové renesance a jejich vztah k modernímu myšlení, včetně…“ od Rudolfa Steinera je historicko-filozofické pojednání napsané na počátku 20. století. Kniha zkoumá život a učení významných mystických myslitelů renesance, jako byli Meister Eckhart, Tauler, Paracelsus, Jacob Böhme a Giordano Bruno, a zaměřuje se na jejich vliv na moderní intelektuální proudy i na jejich spojitosti s nimi. Ústředním tématem je, jak mystické poznání sebe sama a duchovní znovuzrození jednotlivce utvářejí náboženskou zkušenost i filozofické porozumění a propojují středověké systémy víry s moderními představami o vlastním já a svobodě. Čtenáři, kteří se zajímají o průsečík spirituality, filozofie a dějin, v této knize naleznou podnětný rozbor trvalého významu mystiky. Kniha začíná předmluvou, v níž Steiner zasazuje své zkoumání do kontextu vlastního intelektuálního vývoje a popisuje ji jako završení i objasnění mnohaleté práce o podstatě mystiky a jejích kriticích. Uznává kritiku svého eklektického intelektuálního postoje a představuje se jako člověk, který spojuje vědeckou racionalitu s opravdovým duchovním hledáním. Úvod se poté noří do podstaty sebepoznání, opírá se o klasické filozofické aforismy, jako je „Poznej sám sebe“, a spojuje je se zkušenostmi různých mystiků. Steiner rozlišuje mezi pouhým smyslovým vnímáním a hlubším, proměňujícím vnitřním nazíráním, o němž mystikové vypovídají, a tvrdí, že toto „znovuzrození“ v duchu poskytuje přístup k univerzálním pravdám, které jsou mimo dosah běžné logiky či vědy. Jak vyprávění pokračuje jeho pojednáním o Meisteru Eckhartovi a jeho následovnících, jako byl Tauler, Steiner zdůrazňuje, jak tyto postavy vyjadřují rozpuštění izolovaného já ve prospěch sjednocení s božstvím a jak takové duchovní probuzení tvoří základ opravdové svobody a tvořivosti. Tato úvodní část připravuje půdu pro nuancované zkoumání role mystiky v individuální proměně a kulturní evoluci.
