„Nová fyzika a její vývoj“ od Luciena Poincarého je vědecká publikace napsaná na počátku 20. století. Tato práce zkoumá značné pokroky ve fyzikálních vědách za poslední desetiletí a snaží se nejnovější teorie a objevy představit soudržným způsobem, který je přístupný jak odborníkům, tak i vzdělaným čtenářům. Poincaré se snaží poskytnout kontext vývoje moderní fyziky, vzájemné souvislosti nových objevů a základních teorií, ze kterých vycházejí. Na začátku knihy autor reflexionuje nad dramatickými změnami v rámci fyzikálních věd a argumentuje, že i když mnozí považují současné období za revoluční pro vědu, tento pohled přehlíží kontinuální a postupný charakter vědeckého pokroku. Porovnává to s předchozími průlomovými objevy, jako byla např. objev galvanické baterie a následné poznatky o elektřině a teple. Poincaré zdůrazňuje, že nedávné objevy, jako jsou rentgenové záření nebo teorie týkající se složení hmoty, opět probudily zájem o filozofické úvahy o podstatě existence a principech, které řídí fyzikální zákony. Tento text připravuje půdu pro detailní zkoumání různých témat, včetně měření v metrologii, vývoje základních principů a vzájemné souvislosti fyzikálních jevů.