„Pohlcovač mečů“ od Paula Févala je román napsaný na konci 19. století. Příběh představuje pestrou skupinu postav, které se setkávají na jarmarku, a zaměřuje se zejména na Saladina – mladého chlapce s vzácným talentem k polykání mečů – a na jeho život ovlivněný rodiči a zvláštním zábavním prostředím tohoto jarmarku. Živé prostředí románu odhaluje ústraní a intriky mezi umělci, přičemž vykresluje živý obraz touh, neplechů a ostrých kontrastů mezi nadějí a beznadějí v pařížské společnosti. Úvod „Pohlcovače mečů“ vtahuje čtenáře do rušného prostředí Cukrovíkového jarmarku, kde různorodá skupina umělců – včetně hudebníků a cirkusových vystoupení – se snaží bavit publikum a přitahovat dav. Saladin, syn neuspořádané, ale charismatické skupiny umělců, má vrozený talent k tomu, aby svým činem polykání mečů ohromil diváky. Jeho cesta je však komplikována vztahy s otcem – Similorem, pochybnou osobností se spornými morálními zásadami – a s Échalotem, laskavým bývalým lékárníkem, který se o něj stará. Uprostřed smíchu a kritiky Saladin bojuje se svou identitou, ambicemi a složitostmi okolního světa, což předznamenává děj plný fantazie i temnějších podtónů.