„Faust“ J. D. Bierens de Haana je filozofická studie napsaná na počátku 20. století. Toto dílo se zabývá tématy, která jsou prezentována v Goethově ikonické hře „Faust“, a zkoumá lidský stav, hledání smyslu života a existenciální problémy, kterým čelí lidstvo. Ústřední postavou tohoto textu je Faust, jenž ve svém existenciálním zoufalství ztělesňuje hluboké hledání poznání a naplnění. Na začátku studie autor představuje Fausta jako postavu reprezentující archetypický lidský zážitek. Sledujeme jeho hluboké lítosti, které odhalují silnou nespokojenost s omezeními lidského poznání a zoufalstvím, jež z nich vyplývá. Tato úvodní část vytváří kontrast mezi Faustem a jeho pomocníkem Wagnerem, který ztělesňuje povrchnější pochopení vědy a znalostí. Prostřednictvím tohoto vztahu dílo zdůrazňuje Faustovo uvědomění složitostí a tajemství existence a připravuje tak půdu pro zkoumání protichůdných touh po znalostech a emocionálním naplnění. Napětí mezi těmito postavami podtrhuje hlubší filozofické otázky a tragické prvky, které jsou od samého začátku vlastní Faustově povaze.