„Eseje ke teorii znalostí“ Alexandra Philipa je filozofický spis napsaný na počátku 20. století. Dílo se zabývá podstatou znalostí a principy, které je podporují, a zkoumá složité myšlenky týkající se času, vnímání a reality. Philip rozebírá, jak jsou znalosti vytvářeny prostřednictvím dynamické činnosti, a kritizuje existující filozofické paradigmy, zejména senzacionalistický názor, že znalosti vznikají výhradně z smyslových zážitků. Na počátku díla autor reflexionuje nad současným stavem civilizace a vyjadřuje obavy ohledně směru, kterým se lidstvo ubírá uprostřed chaosu moderního života. zdůrazňuje význam jasného pochopení podstaty znalostí pro překonávání těchto turbulentních časů a poukazuje na potřebu principů, které umožňují smysluplné myšlení a jednání. Philip tak položil základy pro komplexní zkoumání těchto myšlenek, počínaje konceptem času a jeho měření, a vytvořil filozofický rámec pro analýzu toho, jak lidé přicházejí k porozumění světu a sami sobě.