„Noci bez spánku – určené těm, kteří nemohou usnout“ od Camilla Castella Branca je periodická sbírka esejů a povídek napsaných na konci 19. století. Toto dílo slouží zároveň jako komentář k společenským problémům i jako reflexe nad existenciálními tématy; pravděpodobně vychází z autorových vlastních bojů s nespavostí. Kniha zkoumá různá témata, kombinuje historické úvahy s osobními postřehy a ukazuje autorovu literární zdatnost i hluboce introspektivní povahu. Úvod díla obsahuje prolog, který nastavuje tón celé sbírky a popisuje ji jako směs vážných i lehkomyslných témat. Autor vůči své nespavosti vyjadřuje směs melancholie a humoru a naznačuje, že právě tato potíže ho nutí formulovat své myšlenky a zabývat se vzpomínkami. Vyprávění zahrnuje tématy nostalgie a zkoumání historických postav Portugalska; osobní anekdoty jsou zde propojeny s obecnými pozorováními společnosti. Autorův hlas je zároveň contemplativní i sarkastický – naznačuje tak hlubší diskuzi o lidském stavu, zároveň se věnuje současným kulturním kritikám a komentuje povahu paměti a kreativity během neklidných nocí.