„Zloději míru“ od Artura Bianchiho je román napsaný na konci 19. století. Děj se odehrává na pozadí epických událostí spojených s Garibaldim, významného momentu italské historie poznamenaného vlasteneckými činy a mladistvými touhami. Román se točí kolem hlavních postav – Alfreda a Violetty –, kteří se potýkají s nepokoji způsobeným láskou, žárlivostí a společenskými očekáváními. Na počátku románu je představen Alfredo, umělec v těžkých finančních potížích, zamilovaný do bohaté Violetty; dále jsou popsány jeho emocionální pocity – hluboká žárlivost a nejistota. Příběh naznačuje dualitu lásky a žárlivosti jako hlavních sil narušujících vnitřní mír člověka. V prvních kapitolách sledujeme Alfredovo zamilovanost do Violetty spolu s rostoucí žárlivostí, která komplikuje jejich vztah. Bianchi citlivě zpracovává tématy společenského tlaku a romantických ideálů, čímž připravuje pódium pro dramatické zkoumání lásky a problémů, které s ní souvisejí.