Kniha „Dějiny elizabetánské literatury“ od George Saintsburyho je historickým přehledem vývoje anglické literatury během éry královny Alžběty I., pravděpodobně napsaná na konci 19. století. Tato práce sleduje pokrok a charakteristiky prózy i poezie od počátku vlády královny Alžběty I. až po konce jacobínského období a zkoumá četné autory a jejich přínos do literární scény té doby. Úvod textu představuje kontext a význam elizabetánské literatury, začínaje publikací Tottela „Miscellany“, která značila počátek nové poetické éry a položila základy pro následné literární inovace. Saintsbury rozebírá klíčové osobnosti, jako jsou sir Thomas Wyatt a Henry Howard, hrabě ze Surrey, a zdůrazňuje jejich vliv na vývoj anglické poezie. Zamyšlí se také nad přechodem od středověkých poetických konvencí k osobnějšímu a introspektivnějšímu způsobu vyjadřování a poukazuje na smíšení klasických vlivů s jedinečnými rysy, které definovaly elizabetánskou literaturu.