„Román románopisce“ od Armanda Palacio Valdése je román napsaný na konci 19. století. Kniha zkoumá zážitky a úvahy mladého chlapce a zabývá se tématy dětské nevinnosti, štěstí a rozdílů mezi dětstvím a dospělostí. Nostalgický pohled vypravěče na své rané život slouží jako pozadí pro jeho širší komentáře o lidské povaze a společnosti. Na počátku románu vypravěč přemýšlí o radostech dětství, popisuje své idylické prostředí a zážitky, které ho formovaly. Vzpomíná na svůj příchod do Entralgo, obklopený krásnou krajinou a pocitem úžasu, který charakterizoval jeho mládí. Rané kapitoly vykreslují živé scény jeho interakcí s přírodou, zvířaty a jednoduchými radostmi venkovského života; zdůrazňují svobodu, kterou jako dítě zažíval, a hluboké vazby, které si vytvořil s lidmi kolem sebe. Nostalgie je zde naprosto cítitelná – vypravěč kontrastuje pocit nevinnosti a úžasu dětství s lhostejností a složitostí dospělosti, čímž nastiňuje možnosti dalšího zkoumání těchto témat v průběhu celého románu.