„The Gates of India: Being an Historical Narrative“ od sira Thomase Hungerforda Holdicha je historické pojednání napsané na počátku 20. století. Dílo zkoumá složité vztahy mezi geografií a historií, zejména to, jak fyzická krajina utvářela pohyb národů a vývoj starověkých civilizací ve vnitrozemí Indie. Autor se zabývá historickým významem oblastí sousedících s Indií a zvláštní pozornost věnuje výpravám do Afghánistánu a Balúčistánu. Na začátku vyprávění se autor zamýšlí nad vzájemnou závislostí historie a geografie a tvrdí, že porozumění geografii je klíčové k odhalení složitostí historických událostí v Indii a na jejích hranicích. Holdich popisuje své osobní zkušenosti a znalosti nashromážděné během dvou desetiletí oficiálních výprav s úmyslem osvětlit historické cesty a města, která tvoří „pozemní brány“ Indie. Vyjadřuje také přání představit své původní poznatky spolu s líčeními předchozích průzkumníků a zdůrazňuje zásadní úlohu geografických podmínek při utváření historického obrazu tohoto regionu.