„Anatomie sebevraždy“ od Forbse Winslowa je vědecký treatis napsaný na počátku 19. století. Tato práce se zabývá medicínskými a filozofickými aspekty sebevraždy a argumentuje, že sklon ke sebedestrukci je významně ovlivněn duševním i fyzickým zdravím. Winslow si klade za cíl prozkoumat příčiny a důsledky sebevraždy a prezentuje ji nejen jako morální selhání, ale jako složitou interakci psychologických a fyziologických poruch. Úvod treatise vysvětluje Winslowovu motivaci k prozkoumávání tohoto důležitého tématu – tato motivace pramení z příspěvku, který přednesl Westminsterské lékařské společnosti a který vyvolal významnou diskuzi mezi odborníky. Zdůrazňuje nutnost posuzování sebevraždy z medicínské perspektivy a zpochybňuje převládající názor, že lidé, kteří spáchají sebevraždu, si zachovávají plné duševní schopnosti. Winslow rozebírá historické pohledy na sebevraždu a uvádí příklady z antiky, aby ilustroval, jak se kulturní postoje k tomuto činu vyvíjely. Nakonec tvrdí, že pochopení jeho medicínských důsledků je nezbytné jak pro prevenci, tak i pro léčbu. Kromě toho vyjadřuje vděčnost různým vědcům, kteří ovlivnili jeho myšlenky o složité povaze sebevraždy, a naznačuje svůj záměr přispět ke zvýšení povědomí a pochopení tohoto závažného problému.