„Smrt labutě“ od Carlose Reylese je filozofické pojednání napsané na konci 19. století. Toto dílo zkoumá složitou souhru mezi morálkou, náboženstvím a představou síly jako hybné síly existence. Zabývá se vývojem náboženského myšlení a vznikem sekulárního chápání založeného na dynamice fyzické a morální moci přítomné ve společnosti. Úvodní část díla vytváří široký filozofický rámec a pojednává o duchovní krajině světa na přelomu století. Zamýšlí se nad úpadkem božských ideálů a vzestupem humanistických a materialistických perspektiv, podněcovaných vědeckým poznáním. Text naznačuje, že konečná realita existence spočívá na principech síly a nadvlády, které zpochybňují tradiční představy o spravedlnosti a morálce. Autor prostřednictvím propracované prózy kritizuje iluze vytvořené dřívějšími přesvědčeními a naznačuje nutnost nového chápání morálních pravd, které by bylo v souladu s fyzickou realitou života a lidské existence.