„Psychoanalytické studium rodiny“ od J. C. Flugela je vědecká publikace napsaná na počátku 20. století. Tato práce zkoumá psychologické dynamiky v rámci rodinných vztahů, a to zejména z pohledu psychoanalýzy, a poskytuje poznatky o roli lásky, nenávisti a nevědomých motivací, které formují interakce v rodině a individuální vývoj. Text slibuje objasnit, jak tyto rané rodinné vazby ovlivňují vývoj osobnosti a potenciálně i širší společenské vztahy. Úvod této práce seznámí čtenáře s základní souvislostí mezi psychologickým vývojem a rodinnou dynamikou. Flugel zdůrazňuje potřebu komplexního pochopení emocí a konfliktů, které vznikají v rodinném prostředí, a naznačuje, že tyto prvky nejen ovlivňují jednotlivou osobnost, ale také formují společenské normy. Autor zdůrazňuje význam raných vazeb, jako jsou ty mezi rodiči a dětmi, a představuje klíčové psychoanalytické koncepty, jako je potlačení a Edipův komplex, s poukazem na jejich relevanci pro normální i abnormální psychologický vývoj. Tato úvodní část připravuje půdu pro hlubší zkoumání psychologických procesů a argumentuje, že pochopení rodinné dynamiky je zásadní pro řešení větších morálních a společenských problémů té doby.