„Šance, láska a logika: Filozofické esejí“ Charlese S. Peirce je soubor filozofických esejí napsaných na počátku 20. století. Toto dílo zahrnuje Peircovy myšlenky o logice, vědě a vzájemném působení náhody a lidského zkušenostního prostředí a představuje komplexní pohled na jeho filozofické přínosy, které položily základy pragmatismu. Eseje se zabývají podstatou bádání, víry a základů poznání a zdůrazňují vzájemnou souvislost náhody a roli lásky při porozumění realitě. Úvod této sbírky nastiňuje Peircův filozofický přístup, kdy klade důraz na význam jasného uvažování a procesů, kterými se víry formují a utvrzuji. Kritizuje tradiční metody bádání, jako je spoléhání na autoritu nebo jednoduchá vytrvalost, a místo nich prosazuje vědecký přístup umožňující rekonstrukci vír na základě důkazů a logického uvažování. V celém tomto úvodu Peirce stanovuje rámec pro zkoumání toho, jak jsou víry v komunitě udržovány, jakou roli hraje bádání v lidském poznávání a jak je nezbytný metodický přístup k filozofii, který zahrnuje jak nejistotu, tak i vývoj myšlení.