„Madame Pierre Curie“ od Octava Béliarda je biografický esej napsaný na počátku 20. století. Kniha popisuje život a charakter Marie Curieové, zdůrazňuje její vědeckou spolupráci s Pierrem Curiem, její postup ve vysokoškolském prostředí a její význam jako průkopnice v oblasti vědy. Esej začíná popisem napjaté pozornosti veřejnosti během Marie Curieových prvních přednášek po smrti Pierra a zdůrazňuje její klidnou sílu a skromnost. Dále líčí raný vývoj Pierra Curieho, jeho ideály a setkání s mladou polskou studentkou, která se stala jak jeho intelektuální rovnocennicí, tak i jeho milovanou partnerkou. Příběh sleduje jejich společný život plný intenzivního výzkumu, vyvážený jednoduchými radostmi z přírody a rodiny; jejich spolupráce vedla k izolaci a pojmenování prvků polonium a radium a také ke společně obdrženým oceněním. Zároveň popisuje, jak Marie Curieová pokračovala v jejich společné práci tím, že převzala profesuru na Sorbonně. Esej končí širší reflexí nad vývojem rolí žen – od pasivní „múzy“ po aktivní spolupracovnice – a uvádí Marie Curieovou jako vzor moderní, vzdělané a oddané ženy ve vědě.