Kniha Enocha je starověký židovský apokalyptický náboženský text, kterému podle tradice patří patriarcha Enoch, otec Metuzaléma a prapradědec Noeho. Kniha Enocha obsahuje jedinečné informace o původu démonů a Nefilimů, důvodech pádu některých andělů z nebe, vysvětlení toho, proč byla potopa z Knihy Genesis morálně nutná, a také prorocké popisy tisícileté vlády Mesiáše. Tradičně Enochovi připisují tři knihy, včetně děl 2. a 3. Enocha. 1. Enoch však většina židovských směrů ani křesťanských odnoží nepovažuje za kanonickou svatou knihu, ačkoli je součástí biblického kanonu etiopské židovské komunity Beta Israel, stejně jako etiopské pravoslavné církve Tewahedo a eritrejské pravoslavné církve Tewahedo. Starší části 1. Enocha se datují přibližně do let 300–200 př.n.l., zatímco nejnovější část (Kniha podobenství) pochází pravděpodobně z doby kolem roku 100 př.n.l. Vědci se domnívají, že Enoch byl původně napsán aramejsky nebo hebrejsky, což byly jazyky prvně používané pro židovské texty. Ephraim Isaac naznačuje, že Kniha Enocha, stejně jako Kniha Daniel, byla částečně napsána aramejsky a částečně hebrejsky; známá hebrejská verze však neexistuje. Kopie starších částí 1. Enocha byly zachovány v aramejském jazyce mezi Rukopisy od Mrtvého moře v jeskyních Qumran. Autoři Nového zákona také znali některý obsah této knihy; krátká pasáž z 1. Enocha je citována v Listu Judovi, kde je označena jako „Enoch, sedmý po Adamovi“ (1. Enoch 60:8). Celá Kniha Enocha se dnes dochovala pouze v ge’ezském překladu. (Tento přehled je převzat z Wikipedie.)