„Potěšení moudrosti týkající se manželské lásky“ od Emanuela Swedenborga je filozofické a teologické dílo napsané na konci 18. století. Toto dílo se zabývá podstatou lásky, přičemž se zaměřuje zejména na duchovní a emocionální vztahy existující na nebi a porovnává je s pozemskými zkušenostmi s láskou. Kromě tohoto hlavního tématu se v něm také diskutuje o „potěších šílenství týkajících se různých forem lásky“, což naznačuje existenci dichotomie mezi manželskou láskou a dalšími formami lásky. Na začátku textu autor popisuje vizi, ve které jsou andělé svoláni, aby diskutovali o podstatě nebeské radosti a věčného štěstí. Swedenborg předkládá řadu dialogů mezi různými skupinami moudrých duchů, kteří vyjadřují své názory na to, co představuje skutečné štěstí v posmrtném životě. Tyto diskuse odhalují různorodé perspektivy – od pohledu na nebeskou radost jako na požitky a příjemnou společnost až po pohled na ni jako na hlubší duchovní spojení založené na užitečnosti a naplnění člověkového účelu. Při zkoumání svých přesvědčení o nebi jsou tyto duchy vedeni andělem, jehož cílem je je osvítit a zdůraznit, že skutečná radost pramení nejen z fyzických potěšení, ale také z lásky, moudrosti a užitečnosti při službě druhým. Tento úvod nastavuje pozadí pro hluboké zkoumání různých forem lásky a jejího významu v duchovním životě.