„Pravoslaví“ od G. K. Chestertona je filozofické dílo napsané na počátku 20. století. Kniha slouží jako obhajoba autorova přesvědčení a kritika soudobého myšlení; zabývá se křesťanstvím, individualismem a moderním skepticismem. Ústředním tématem textu je autorův pohled na to, jak může vyvážené chápání víry existovat vedle rozumu, přičemž zdůrazňuje touhu po světonázoru, který oceňuje jak známé, tak tajemné stránky života. Úvod „Pravoslaví“ představuje Chestertonovy motivace k napsání knihy, které vyvolala výzva kritiků týkající se jeho předchozího díla „Kacíři“. Přichází s myšlenkou, že chce formulovat osobní filozofii, která smiřuje úžas s pocitem bezpečí, a používá přitom metaforu člověka, který se mylně domnívá, že objevil Anglii, místo aby si uvědomil, že její součástí byl odjakživa. Autor tvrdí, že opravdová filozofie by měla obsáhnout jak úžas z existence, tak pevnou zakotvenost víry, a prohlašuje, že zkoumání pravoslaví spočívá v objevování pravd, které univerzálně rezonují, nikoli v předkládání strnulého systému přesvědčení. Tato část připravuje půdu pro širší diskusi o morálce, duševním zdraví a zásadních paradoxech života a zasazuje Chestertonovu cestu k potvrzení tradičních křesťanských nauk do kontextu jako odpověď na složitosti a rozpory moderního myšlení.