„Dvanáct příběhů a sen“ H. G. Wellse je soubor literárních děl z konce 19. století, které ukazují Wellsův typický imaginativní styl vyprávění a satirické pojetí světa. Tato sbírka obsahuje dvanáct povídek, z nichž každá nabízí jedinečný pohled na lidskou přirozenost, technologii a fantastické prvky. Povídky se věnují tématům osobních ambicí, vědeckých objevů a caprici osudu, jak je ilustrováno postavou Filmera – plachého vynálezce, jehož touhy vedou k nečekaným důsledkům. Úvod „Dvanácti příběhů a snu“ představuje právě Filmera, opomíjeného vynálezce, kterému je nakonec připisován vynález létajícího stroje. Příběh nám nabízí pohled do Filmerova života a ukazuje úskalí i společenské vnímání jeho geniality, stejně jako ironii toho, že je oslaven za vynález, který ve skutečnosti nechce fyzicky přijmout. Jeho cesta je poznamenána smíšením odhodlání a strachu, když se potýká s důsledky svého úspěchu a očekáváními, která s ním souvisejí. Tento úvod dokonale vystihuje Wellsův styl – kombinaci realismu a spekulativních myšlenek – a zve čtenáře do světa, kde se ambice a úzkost proplétají.