Kniha „Mexiko a jeho náboženství“ od Roberta Andersona Wilsona je historickým dílem napsaným v polovině 19. století. Dílo popisuje autorovy cesty a zkušenosti v Mexiku v letech 1851 až 1854 a poskytuje vhled do náboženství, kultury a významných historických událostí této země. Kombinuje osobní cestopisné záznamy s širšími historickými úvahami, přičemž se zaměřuje zejména na mexickou společnost tehdejší doby, dopady kolonialismu a vzájemnou souvislost náboženství a politiky. Začátek knihy nastiňuje autorovy cestopisné zážitky – v roce 1853 přijíždí ve bouřlivý večer do Veracruza. Popisuje klidnou atmosféru města, jeho historický význam a problémy s nemocemi, jako je žlutá horečka. Wilson kontrastuje tichý půvab Veracruza s rušným životem amerických měst a zdůrazňuje hluboce zakořeněné zvyky a kulturní praktiky místních obyvatel, včetně ceremoniálních aktivit duchovenstva a pověr ohledně fyzických relikvií. V příběhu se objevuje také postava mnicha, která naznačuje možnost dalšího zkoumání osobních i společenských vztahů v kontextu mexické historie a náboženství – autor totiž připravuje další cesty do vnitrozemí země.