„Příběh mého života“ od Helen Kellerové je autobiografický záznam napsaný na konci 19. století. Tento hluboký text podrobně popisuje její zkušenosti jako dítě slepé a neslyšící, zachycuje její útrapy i úspěchy během přechodu z světa izolace do světa plného znalostí a komunikace pod milujícím vedením své učitelky Anne Sullivanové. Dílo zkoumá témata odolnosti, transformační síly vzdělání a hlubokého vztahu mezi studentem a učitelem. Na počátku autobiografie Kellerová zamyšlívá nad svým raným dětstvím, které bylo navzdory jejím postižením poznamenáno živoucím vztahem ke svému okolí. Vzpomíná na radostné chvíle ve svém domě v Alabamě, na svou impulzivní povahu a na hravé setkání s rodinou a přáteli, kteří ji nedokázali plně porozumět. Tato radostná existence však náhle změnila podobu poté, co ji vážné onemocnění úplně zbavilo sluchu a zraku, čímž byla uvržena do tichého a temného světa. Začátek vyprávění vytváří dojemný kontrast mezi jejími vzpomínkami na světlo a radost a zmatkem, který následoval po jejím postižení, čímž se připravuje půda pro její pozdější probuzení prostřednictvím jazyka a vzdělání poté, co do jejího života vstoupila Anne Sullivanová. Kellerova próza přináší bohatou škálu emocí a smyslových zážitků a zve čtenáře na její jedinečnou cestu k pochopení a vyjádření se.
Stránka Wikipedie o této knize: en.wikipedia.org/wiki/The_Story_of_My_Life_(biography))