„Básně“ Alexandra Herculana je sbírka poezie napsaná v polovině 19. století. Básně reflektují témata víry, existenciálních úvah, patriotismu a bojů lidstva proti útlaku a smrtelnosti. Dílo Herculana často propojuje historický kontext s osobními emocemi a zkoumá vztah mezi člověkem, společností a božstvím. Úvod sbírky seznámí čtenáře s contemplativními úvahami o průběhu času, přírodě a tíze duchovních a historických břemen. Herculano živě popisuje západ slunce, vážnost starého chrámu a expresivní propojení přírody a božství, čímž vytváří pocit melancholické nostalgie. Vypravěč se v básních vypořádává s tématy víry, lidské křehkosti a hledání smyslu života, přičemž nabízí složitou mozaiku emocí, která určuje tón celé sbírky – plné introspektivních úvah a silných obrazů.