„Malá fyzika, Tom I.“ od Aristotela je vědecký spis napsaný na počátku 20. století. Toto dílo je souborem osmi esejů, které se zabývají různými aspekty biologie a fyziologie a zkoumají funkce živých organismů. Mezi probíraná témata patří smyslové vnímání, paměť, spánek a další biologické jevy. Tento spis představuje zároveň pokračování Aristotelova dřívějšího díla „O duši“ a úvod k „O částech živočichů“. Úvod této práce nastiňuje celkové téma a strukturu spisu a ukazuje, že esejy se primárně věnují organickým funkcím živých bytostí. Aristoteles začíná pojednáním o podstatě smyslového vnímání a položuje tak základy pro diskuzi o různých smyslech, jako je zrak a sluch. Zdůrazňuje společné vlastnosti a funkce živočichů i rostlin s cílem rozlišit jejich jedinečné a společné rysy. V této úvodu naznačuje také další možnosti zkoumání vztahu mezi zdravím a nemocí, stejně jako mezi základními funkcemi života a smrti, čímž naznačuje komplexní průzkum světa živých bytostí, který bude následovat.