„Etika Aristotela“ je základní filozofický spis napsaný ve 4. století př.n.l. Toto dílo představuje komplexní zkoumání morální filozofie a zabývá se podstatou dobrého charakteru, ctností a v konečném důsledku i štěstím, které Aristoteles považuje za hlavní cíl lidské činnosti. Text je součástí Aristotelových rozsáhlejších úvah o lidském chování a spolu s jeho dalším dílem „Politika“ tvoří ucelený pohled na morální a občanský život. Úvod tohoto významného textu představuje ústřední témata etiky ve vztahu k jednotlivému chování v sociálním kontextu. Aristoteles tvrdí, že každá činnost je směřována k nějakému dobru a štěstí je definováno jako konečný cíl, kterého lidé usilují dosáhnout. Prostřednictvím důkladné analýzy různých způsobů života – včetně hledání potěšení, česti a rozjímání – Aristoteles kriticky posuzuje běžné představy o štěstí. Zdůrazňuje důležitost ctností, které se dosahují prostřednictvím zvyklostí a rozumných jednání, a tak spojuje etiku s praktickými aspekty dobrého života a fungování v komunitě. Tento úryvek ilustruje Aristotelův metod filozofického bádání a položuje základy pro jeho rozsáhlé zkoumání morálních ctností a jejich uplatnění v životě.
Stránka Wikipedie o této knize: en.wikipedia.org/wiki/Golden_mean_(philosophy))