„Úvod do studia historie“ od Ch. V. Langloisea a Ch. Seignobosa je odborný průvodce metodologií historického výzkumu napsaný koncem 19. století. Cílem tohoto díla je poučit studenty i praktiky vědeckému studiu historie a zdůraznit přísné metody potřebné k shromažďování a analýze historických dokumentů. Autoři pohlížejí na historii jako na disciplínu založenou na vědeckém bádání a kritické analýze a zdůrazňují důležitost metodologie pro dosažení historické přesnosti a pochopení skutečností. Úvodní část knihy se věnuje kritickému aspektu „heuristiky“ – hledání dokumentů, které slouží jako základ pro historické vyprávění. Diskutuje se také o klíčové roli dokumentů při uchovávání paměti o minulých událostech a o složitostech spojených s jejich shromažďováním a interpretací. Langlois a Seignobos tvrdí, že historici musí pečlivě hledat a třídit existující dokumenty, aby mohli vytvářet spolehlivé historické vyprávění, a zdůrazňují, že nedostatečné prověření dokumentů může vést k chybným závěrům. Autoři tak položili základy pro hlubší zkoumání metodologií historického výzkumu a představují dobře strukturovaný rámec, který zdůrazňuje důležitost pečlivého odborného bádání ve studiu historie.