„Esilio“ od Ady Negri je sbírka básní napsaných na počátku 20. století. Tato tvorba se věnuje tématům samoty, touhy a existenciálního zamyšlení, která jsou často vyjádřena pomocí živých a emocionálně silných obrazů. Básně pronikají do lidského zážitku, zaměřují se na pocity izolace, hledání identity a výzvy spojené s existencí. Úvod sbírky vytváří ponurou atmosféru – první báseň okamžitě vyvolává pocit uvěznění a touhy. Popisuje ženu zvanou „Sorella Anna“, která je vězněna a zoufale volá po spasiteli, jenž možná nikdy nepřijde. Syrové emoce zachycené v verších vyvolávají silný pocit touhy a beznaděje, zatímco postava čeká a cítí se uvězněna časem a tichem. Tímto způsobem nastoluje úvod sbírky různé reflexe o životě a existenci, které se v ní dále rozvíjejí.