„Překlad Elia Morpurga z Hebrejských rozprav o toleranci a štěstí“ je etická rozprava a překlad židovského myšlení vzniklý na konci 18. století. Dílo, připisované Naftalímu Herzovi Weisellovi, zdůrazňuje témata tolerance a štěstí jako principy prosazované císařem Josefem II., zejména v souvislosti se statusem Židů ve společnosti. Na začátku textu autor oslovuje čtenáře a představuje své dílo jako poctu politikám císaře Josefa II., které podporovaly toleranci vůči Židům. Dílo začíná věnováním a upozorňuje na vzdělávací nerovnosti, kterým čelí židovské komunity při pochopení nejen svých náboženských povinností, ale také morálních a občanskoprávních principů nezbytných pro integraci a respekt ve společnosti. Následující kapitoly dále zkoumají význam důkladného vzdělání zahrnujícího jak božské zákony, tak i lidskou morálku, a poukazují na potřebu, aby Židé zdokonalili své znalosti jazyků a věd nezbytných pro osobní a komunitní rozvoj, čímž by podpořili vizi společenské harmonie.